Co Vás přivedlo do společnosti PATOK?

Po škole jsem hledal práci a uvědomil jsem si, že o firmě PATOK hovořil můj učitel odborné výchovy. Zaujalo mě to tenkrát a přišel jsem se zeptat. Tehdejší vedoucí provozního úseku se usmíval, když se dozvěděl, že jde o moji první práci po ukončení školy.

Jaký byl Váš nástup do práce?

Nastoupil jsem v polovině října 2019 k sacím bagrům a mým prvním kolegou se stal Miroslav Šebesta. Netušil jsem vlastně co práce ve firmě obnáší, ale rychle jsem si zvykl a začalo mě bavit, že jde o různorodou práci, střídání pracovišť, navazování kontaktů. Proti práci někde v průmyslové hale u pásu, kterou bych opravdu dělat nemohl, jde o mnohem zajímavější činnost.

Co se týká party, ze začátku jsem cítil trochu odtažitý přístup, no, nastoupil takový mládenec, bůhví jestli vydrží. To se ale brzy změnilo a dá se říci, že jsem celkem brzy do kolektivu zapadl. Neodmítal jsem žádnou práci, snažil jsem se co nejvíc dozvědět, zkoušet co vše jsem schopný se naučit. Ovládání techniky mě bavilo, až na řízení auta jsem časem pronikal do „tajů“ práce obsluhy sacích bagrů.

Miroslav Šebesta přišel s tím, že bych měl požádat zaměstnavatele o možnost získání řidičského průkazu, získat tím kvalifikaci pro další postup v zaměstnání. To jsem uvítal, mé žádosti bylo vyhověno a já jsem se pustil do autoškoly, abych získal oprávnění „C“ a poté i profesní průkaz řidiče.

Potom do toho ale zasáhla epidemie covidu, takže se vše trochu protáhlo, ale v září 2020 jsem úspěšně oba kurzy ukončil.

Začal jste pracovat jako řidič ihned po ukončení kurzu?

Už od října došlo k mému přeřazení na novou pracovní pozici. Moji kolegové, především Miroslav Šebesta a Ladislav Jirásek, mě postupně víc a víc nechávali řídit, zajišťovat vše co souvisí se zakázkami a s jejich přípravou. Samozřejmě se na mém zapracování podíleli i ostatní spolupracovníci. Měl jsem zprvu strach, spíše respekt, řídit tak velký a těžký náklaďák chce zkušenost, dostat takzvaně auto do rukou. Myslím, že moje nadšení mně pomohlo obavy postupně překonat.

Snažil jsem se od zkušených řidičů získat co nejvíce zkušeností. Líbilo se mně, téměř fascinovalo, že „už to umím“, že si poradím s případnými problémy, že zvládám to, co po mě práce vyžaduje. Je ale fakt, že jistotu v řízení jsem získal až téměř po roce.  A to mohu říct, že se stále ještě učím.

Ale Vy jste nezůstal spát na vavřínech, jak se říká.

Ano, využil jsem nabídku na vyslání k získání „Osvědčení ADR“, takže mohu přepravovat nebezpečné odpady. A, což jsem nikdy předtím ani nepředpokládal, bylo mně umožněno absolvování kurzu BOZP pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou na polygonu Singing Rock v Kladně. Mám tak certifikát pro takovou práci a speciální vybavení, které PATOK pořídil. Ve firmě tak patřím mezi pouhé tři zaměstnance, kteří tento certifikát také mají. Potěšilo by mě, kdyby nás bylo více.

Takže jste se svým kariérním postupem od pomocného dělníka po řidiče se speciálními znalostmi a dovednostmi spokojen?

Určitě ano. Práce mě opravdu baví. Myslím, že naše parta sacích bagrů je dobrá, drží pohromadě, rozumíme si, můžeme se na sebe spolehnout. V zaměstnání mám vše potřebné. Jistěže se někdy něco nepodaří, ale nikdy to není takové, že bychom to neuměli vyřešit.

Co byste doporučil nováčkům, kteří do PATOKU nastupují?

Trpělivost a chuť pracovat.

Fotogalerie